Olympijský ceremoniál perfektně vylíčil ubohou realitu

Otevírací ceremoniál je významnou událostí, kterou sleduje celý svět. Je to perfektní prostředek, kterým se lidem předají odkazy o současném stavu společnosti a blízké budoucnosti.

Mohu vás ujistit, že realita, kterou žijeme je ještě děsivější než ceremoniální dekadentně-deviantní cirkus, který nám účinkující předvedli v perverzním provedení, například poslední večeře, ale i jiných výjevech. Mnohé normální lidi to pobouřilo, jen je třeba si uvědomit, že tyto výjevy máme dnes a denně před očima.

To, co se odehrává ve světě, a speciálně v tom našem západním, neuráží Boha?

Společnost je zaplavena drogami. Lidé se sami degenerují a likvidují. Nebyl náhodou člověk stvořený podle Božího obrazu? Tyto trosky jsou Jeho obraz?

Chcete mi tvrdit, že prodej drog není tolerován a organizován? Já vím, že někoho chytí, ale těch vyvolených, ze kterých je byznys ne.

A co takhle pedofilie, dětská pornografie, obchodování s dětmi nebo lidskými orgány? Jak se na toto má dívat Bůh? Můžeme být rádi, že nás ještě nezmítl do moře. Zatím.

Před týdnem, kdy se konal ten cirkus se jménem pride, jsem byl na mši. Kněz správně vysvětloval, že víra se projevuje v každodenních skutcích. Byl rozhořčen, že ho jeptiška na ulici pozdravila dobrý den, místo pochválen buď pan Ježíš Kristus. Možná byla jen zmatená, protože nevěděla, jaké instrukce právě přišly z Vatikánu. Nemyslíte pane faráři? A Vy jste proč nezmínil ten duhový cirkus?

Za týden jsem byl na mši znovu. Jiný kněz. O olympijském nechutném ceremoniálu ani muk.

Toto je dnešní víra v praxi. Kohout ještě nezazpívá, třikrát mě zapřeš.

No, a to zlaté tele? Neklaníme se mu denně. Vždyť už jen samotný dnešní sport je ztělesněné zlaté tele. Nebo pokud se někdo jde klanět stíhačkám? Třeba k tomu ještě něco dodat?

Co nám reprezentuje olympijská Paříž? Kvůli čemu museli nasadit osmdesátitisícovou armádu bezpečnostních složek? Asi nejen tak z legrace. Ani v běžné době, kdy ve městě neprobíhá událost takového významu, se lidé necítí komfortně a bezpečně. Musí si vybírat kam jít a kdy. Je to nebezpečné město plné kriminality. Lidé se s tím musí učit žít. Dá se na to zvyknout? A muselo to takhle dopadnout? Smíchali jiné kultury, zvyklosti a náboženství.

Výsledkem je kulturní a náboženská válka. Většině přistěhovalcům ale i domácím už pracovitost, poctivost, vkus a tvořivost předků nic neříká. Jen násilí, rabování a ničení.

Ceremoniál otevírala Maria Antoinetta s odseknutou vlastní hlavou na kolenou. Jak symbolické. Tam to všechno začalo. Lid se vzbouřil proti Bohu a zabil vlastní královnu. Od té doby žijí Francouzi bezhlavě a dezorientovaně. Velká francouzská revoluce byla jedna velká tragédie, která jim dodnes těží svědomí. Čeho jste dosáhli? Úpadek a beznaděj. Barbaři jste byli a barbaři vás i obsadili.

Bratrství? Kriminálníci a vrazi se spojili.

Rovnost? Dali jste se na jednu roveň s Bohem. Ubožáci.

Svoboda? Ta byla ve vašem pojetí a podání anarchie a bezpráví. Přesně to, co teď máte v dekadentní Paříži.

Položte si sami otázku, zda je dnešní sport o zušlechťování těla a ducha nebo peněženky. Zda je sport o sportovním duchu. Ano, i sportovci musí z něčeho žít, to je pravda. Podstatná je míra. Vždyť to nakonec každému život ukáže, nejen sportovcům.

Kdysi byla olympiáda oslavou sportu. Lidé se na ni těšili a prožívali ji. Výsledky byly na titulních stránkách novin. A dnes? Mnozí lidé ani nevědí, že se nějaká koná. 

Sport je protkán nečestností, diskriminací, politikou, propagandou a v neposlední řadě se již používá i jako zbraň.

Sport je dnes ideologická zbraň.

Čti tenhle článek na blogu Koncept