Vyberte kategorii

Technologická a technická past

Nejprve se člověk odloučil od přírody a později se odcizil člověk člověku.

Realita je pokrmem pro ducha a virtuální pro ego.

Díky technice máme snazší, komfortnější a produktivnější život. Nemusíme provádět náročnou manuální práci a ničit si zdraví. Můžeme poznávat jiné části světa, aniž bychom museli ujet pěšky tisíce kilometrů.

Zapomněli jsme se hýbat?

Jako kdo. Každý člověk má vlastní vnitřní motor, který ho pohání. Někdo neobsedí ani minutu a jiný by se nejraději ani nepohnul z gauče. Lidé si hledají rozmanité formy pohybu. Užitečné a atraktivní je, když se skloubí tyto aktivity s využíváním nejnovějších technických a technologických výdobytků. Vezměme si, jak se pohnula za poslední roky jen taková cyklistika dopředu. Karbonové kolo neváží už skoro nic a cyklisté jsou jako módní ikony. Vše je domyšleno do posledního detailu. Toto je ta pozitivní stránka pokroku.

Pokud nám technika a technologie zpříjemňují fyzickou aktivitu a život, tak je vše v pořádku. Někomu stačí tenisky, tričko, trenky nebo šortky a je štěstím bez sebe, že může zaběhnout deset kilometrů nebo vyšlapat na nejbližší horu.

Oběma těmto skupinám je jedno vlastní, a tím je láska k pohybu.

Problém nastává, pokud nás tyto prostředky obírají o pohyb, kontakt s lidmi a zdravý úsudek. Tím pádem ztrácíme kontakt s realitou a upadáme na duchu.

Ztrácíme štěstí, neboť realitu nahrazujeme virtuální realitou.

Sportujeme na monitorech, povídáme si s nimi a počítače nám nadiktují co máme dělat a co si máme myslet. Nežijeme vlastní život, ale životy postav na obrazovkách.

Člověk byl stvořen tak, aby byl schopen přežít v prostředí, které jej obklopovalo. Dostal se jen tam, kam ho nohy dovedly, snědl jen tolik, kolik jsi byl schopen pořídit. Dnes se člověk dopraví někam, jen tak proletí ani neví přes co, stráví tam čas a ani pořádně nepřežije prostředí ve kterém se nachází, a vrátí se domů ještě více ubitý než před cestou. Sní tam tunu všeho možného a ani si nevychutná co jedl. Pokud to, co jedl má vůbec nějakou vůni nebo chuť. Pokud to nejsou jen umělé vůně a sladidla, průmyslově zpracované nebo uměle vypěstované mrtvé potraviny, které jej postupně zabíjejí. Ptáte se, jestli se chci vrátit do doby kamenné? Nechci, ale také se nechci dostat do doby umělé. Respektive do doby umělé inteligence. Chci si svůj život řídit sám. Chci žít, ne přežívat.

Náš život je magický, každý okamžik je obdivuhodný. Všechno se tvoří podle našich potřeb a je nám šité na míru. Proč se o tento zázrak sklízíme, ztrácíme schopnosti a životaschopnost?

Proč skutečné, voňavé květiny zaměňujeme za umělé?

Čti tenhle článek na blogu Koncept