Změna světového řádu

Dostali jsme se do závozu? Do slepé uličky?

Když se ohlédneme dozadu na posledních pět let, tak mnohým nad tím vším, co se událo, zůstává rozum stát.

Rok 2019 končil ekonomickým boomem. Zdálo se, že planeta nemá ohraničené možnosti a konzumní šílenství bude růst donekonečna. Lidé žili v jednom kole jako křečci a mnohým se už z toho začala točit hlava. Nestíhaly fyzicky ani psychicky.

Pak někdo zatáhl ruční brzdu, a natvrdo zastavil celou společnost. Začala pandemie a všechna omezení s ní spojená. Byl to čas určený k přemýšlení.

Měli jsme možnost přehodnocovat naše priority a hodnoty.

V dalších letech vypluly na povrch plody naší činnosti nebo nečinnosti, myšlení, tužeb, poctivosti, morálních hodnot. Na společnost začaly ze všech stran dopadat absurdnosti, o kterých se nám před dvaceti lety ani nesnilo.

Jenže tyto nenormálnosti mají svůj čitelný původ a příčinu. A právě to je to, nad čím se máme zamyslet a poučit se z toho. Každý tyto souvislosti vnímá rozdílně. Podstatné je ale to, aby měl člověk zájem změnit věci, které nejsou v souladu s jeho představou. Podobná, i když ne stejná, situace nastala koncem osmdesátých let. Tehdy už společnost začala být z celého systému unavená. Lajdáctví, nepoctivost a hloupost vedly k tomu, že v obchodech už chyběl někdy i záchodový papír. Města vypadala zuboženě. Domy byly ošuntělé a cesty rozbité. Měli jsme 50 km dálnici, a to bylo všechno. Fabriky byly sice vybudovány, ale začaly chátrat a konkurenčně nestíhaly se západními. Kvalita a produktivita upadala.

Z extrému do extrému.

Tehdy bylo všechno společné, tedy nikoho. Lidé se chovali způsobem, že z cizího krev neteče. Dělal jsi na stavbě, tak jsi kradl beton, na družstvu, tak sis nosil domů zdarma maso. Tím druhým extrémem je ten, že dnes vzkvétá egoismus, chamtivost a individualismus. Každý se stará jen o svůj dvůr a společnost mu je ukradená.

Na začátku za socialismu si lidé vysoukali rukávy a postavili školu, postupně toto nadšení upadlo a chyběla motivace. Současnou motivací je zisk a společný zájem je na pokraji. Dnes vám školu postaví tak, že na tom zbohatne každý zainteresovaný, a kasa se vyčerpává a stát se zadlužuje. Všechno stojí minimálně třikrát více, než by bylo nutné.

Tato nová doba ekonomických možností nám také ukázala, jaká je skutečná motivace jednotlivců v rámci rodin. Rodina je pro mnohé ekonomická buňka finančního a existenčního zabezpečení. A když vidí své možnosti mimo ni, tak pro ně ztrácí význam. Rozvodovost dosahuje rekordních čísel.

Lidé si přitom neuvědomují, že odříznutím se od rodiny a nezájmem o ni usychají, jako odříznutá větev. Duševně živoří a zůstanou na prášcích, lécích a psychicky na dně. O jaké společenské sounáležitosti zde může být řeč, pokud lidé neumí fungovat ani v rodinách.

Takže jsme zde měli 40 let model socialistický a dalších 35 let kapitalistický. Oba byly postaveny na materiálních základech. V jednom byli lidé přiškrceni a ve druhém se utrhli ze řetězu.

Jaká je tedy zlatá střední a nová cesta?

Čti tenhle článek na blogu Koncept